Silvano Ilardo: "Vaření je pro mě jako malování, je to nejlepší způsob, jak se můžu vyjádřit..."

Přinášíme vám rozhovor s kuchařem Silvanem Ilardem, který jsme udělali na dálku mezi Slaným a Turínem.



Můžete se nám představit? Odkud pocházíte a odkud se vzalo Vaše nadšení pro vaření?

Jmenuji se Silvano Ilardo, šílený profesionální kuchař odjakživa. Přišel jsem na svět v Turíně v roce 1981, do 6 let jsem vyrůstal na Sicílii, potom jsme se s rodinou vrátili do Turína.

Vařím od svých 15 let, je to moje hluboká archetypální vášeň, která se nikdy nezastaví a stále se rozvíjí díky mým zkušenostem a soustavnému průzkumu. Když mi bylo 7 let, tak jsem se zúčastnil školního divadelního programu, kde jsme měli na konec škoního roku připravit představení. Název zněl: Future Perfect Simple (parafráze na termín z angličtiny, jedna z verzí budoucího času). Byli jsme na lodi, která cestovala do minulosti a budoucnosti a herci představovali posádku lodi. Byl tam lékař, novinář, údržbář, zdravotní sestra, kuchař a hasič... hádejte, kým jsem byl já? :)

Dosud jsem nenašel svou ideální restauraci, kde byh chtěl trvale zůstat, jsem naopak nadšen myšlenkou neustálého pohybu, cestování, snad ještě nejsem dost starý na to, abych se zastavil. Vařil jsem v Itálii, Španělsku, Anglii a Švýcarsku na naprosto rozdílných místech: v restauracích, hotelech, kantýnách, jako osobní kuchař, učitel nebo lektor ve střední a vyšší třídě stravování, převážně na prestižních a luxusních místech. Díky těmto zkušenostem, mému průzkumu a adaptibilitě připravím dobré jídlo kdekoli budu chtít.


Řekněte nám víc o zajímavých místech, kam Vás zavedla kariéra.


Nejdůležitější bylo Španělsko, Hotel El Bulli a Ferran Adrià, pravděpodobně neoblíbenější šéfkuchař světa. Nejsem stoupencem jeho konceptu molekulární kuchyně, ale tahle zkušenost mi otevřela hlavu a změnila vnímání oboru. Ve Španělsku jsem se v 25 letech stal šéfkuchařem restaurace Komo, což byl nejmodernější koncept stravování v Seville, ovšem po určitých finančních problémech, kdy po dvou letech skončil podnik v úpadku, byl personál propuštěn, opravdu s námi nezacházeli dobře. Po téhle zkušenosti se mi otevřely oči ještě více a konečně jsem pochopil, že práce není v životě všechno a že kvalitní prožívání života je opravdu zásadní. V Turíně jsem pracoval pro velmi významnou dámu, paní Tizianu Nasi. Je to silná, přísná, skromná a důstojná žena, původem z rodiny Agnelli (spojená s firmou Fiat).

Co Vás nejvíc baví na vaření?

Pro mě je to jako malování, je to nejlepší způsob, jak se můžu vyjádřit, také díky tomu, že rád jím.


Italská kuchyně je velmi široký pojem, co v ní máte najraději?

Každý se mě na to ptá, ale já nedávám přednost jen některým jídlům... Miluji celou italskou kuchyni, ale stejně tak mám rád třeba kuchyni asijskou nebo peruánskou.


Do České republiky přijíždíte poprvé. Co víte o Češích? Těšíte se na něco?


Čechy zatím neznám, jen kamaráda Honzu z muzea. Moc se těším, až Vás víc poznám, v mých představách jste klidní lidé, máte rádi dobrou zábavu a rádi se napijete, snad jste trochu podobní Němcům a jejich preciznosti, jste také velmi pohostinní... v což doufám :)


Chcete něco vzkázat Slaňákům? Na co se mohou těšit?


Moc děkuji za pozvání a zajímavou příležitost, s láskou udělám vše pro to, aby Vám chutnalo.

Děkujeme za rozhovor!